PETG není „PLA, co víc vydrží“. Chová se mastněji, teče dýl a k některým deskám se váže tak, že odejde povrch podložky. Struny — tenké nitky mezi ostrůvky — skoro vždycky znamenají jednu ze tří věcí: moc horkou trysku, moc ofuku ve špatnou chvíli, nebo vodu v cívce. V tom pořadí je lákavé vrtat retrakci. V tom pořadí je to taky často zbytečné.
Ofuk
PLA chce ofuk, aby převisy ztuhly. PETG při stejném ofuku špatně svařuje vrstvy a táhne vlákno, protože povrch taveniny se chová nervózně. Začněte s ofukem dílu na 0–20 %. Převis, který padá, si zaslouží lokálně víc. Celý díl „pro jistotu na 100 %“ je zvyk z PLA profilu, který jste přejmenovali na PETG a nic jiného nezměnili.
Teplota trysky většinou 230–250 °C, deska 70–85 °C. Když se to táhne a výtisk je lesklý až slizký, zkuste srazit trysku o 5 °C dřív, než zdvojnásobíte retrakci. Retrakce u bowdenu a u přímého extruderu nejsou stejné číslo. Cizí profil s 8 mm retrakce na přímém náhonu vám udělá zácpu, ne čistý roh.
První vrstva a deska
U PLA se vyplatí vrstvu pořádně rozmáčknout. U PETG míň. Moc nízký offset z PETG udělá patku, která drží líp než fólie pod ní. Hladké PEI a PETG je známá dvojice: po vychladnutí někdy nejde sundat nic, někdy jde sundat i kus desky. Texturované PEI, nebo tenká vrstva lepidla jako separátor, je nuda, která šetří podložku. Lepidlo tady není „aby to drželo“. Je „aby to pustilo“.
Rychlost obvodů držte níž než u PLA profilu, ze kterého jste vyšli. PETG odpustí méně přejezdů naprázdno přes už vytištěný detail. Zkuste zapnout zvedání trysky při přejezdu (Z-hop), ale malé. Velký hop jen nosí kapku na špičce o dům dál.
Voda v cívce dělá z PETG struny i při slušném profilu. Když už jste teplotu a ofuk srovnali a nitky zůstávají, nechte cívku usušit. Postup je v textu Křupání v extruderu.