P1S je důvod, proč část dílen přestala řešit, jestli „umí tisknout“, a začala řešit, jestli stíhá frontu. Uzavřený CoreXY, 256 × 256 × 256 mm, z krabice slušný profil. AMS, když ho k ní postavíte, je pro hodně lidí ten skutečný výrobek. Tiskárna je k němu stolní spotřebič.
To není urážka. Spotřebič, který ráno udělá držák a odpoledne kryt, má v dílně větší cenu než koníček, u kterého se ladí PID.
Co od ní nechtějte
Aktivní komoru. P1S je zavřená, není vyhřívaná tak jako stroj s řízenou teplotou komory. Menší ABS a ASA na ní dávají smysl. Velké ploché díly pořád umí zvednout roh, jen později než na otevřeném rámu. Když je inženýrský nylon váš denní chleba, porovnávejte s něčím, co komoru topí, ne s pocitem „vždyť má dvířka“.
Otevřený printer.cfg. Uvnitř je příbuzný Klipperu a zvenku k němu nemáte běžný konfigurační soubor. Třetí strany — jiný slicer než oficiální, cizí displej, čistě lokální režim — závisejí na tom, co firmware zrovna povolí. V posledním roce se ten prostor zúžil. Než na tom postavíte proces pro víc lidí, ověřte si aktuální LAN a cloud na tom kusu, který kupujete. Novější P2S tu smlouvu nemění na otevřený stroj. Mění výbavu, ne filozofii.
Náhradní díl „v úterý z velkoobchodu za rohem“ taky nepočítejte jako samozřejmost. Počítejte s tím, že měníte celky a že dostupnost řeší výrobce, ne nejbližší obchod se šrouby.
Kdy jo
Fronta dílů, PLA a PETG, občas ASA, a více barev bez toho, abyste se stali správcem MMU. Dílně, kde tiskárnu obsluhuje víc lidí a nikdo z nich nechce být ten, kdo „tomu rozumí“, sedne líp než otevřený kit.
Když vedle ní stojí otázka MK4S, neporovnávejte rychlost na krabici. Porovnejte, jestli potřebujete komoru hned a jestli vám vadí, že do firmwaru neuvidíte. Delší kontext je v textu Prusa vs Bambu Lab. Profil P1S a X1C je v rubrice Stroje.